Nebývá zvykem psát rekviem za kus dřeva, ale pokud má zásadní a trvalou symbolickou hodnotu, pak je třeba <em>Albrechtický dub </em>uvést do síně orální slávy. A navíc nemizí z povrchu zemského jen tisíciletý dub, ale celý zámek Jezeří. Nejprve citujme <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/arboretum.html">fakta z internetu</a>.

<font face="Arial,Helvetica,sans-serif">„Nejznámějším stromem jezeřského arboreta býval tzv. tisíciletý <em>Albrechtický dub</em>, poeticky přezdívaný <em>Albrechtický dědoušek</em>. Byl to dub zimní, který stával u vstupu do parku poblíž bývalých Albrechtic. Dvanáct metrů vysoké torzo stromu bylo těsně před svým definitivním zánikem z větší části suché a uvnitř vykotlané. Ve výši prsou měřil strom v obvodu 990 cm (někde se udávají obvody dokonce 11,59 až 15,6 m a původní výška 26 m) a jeho stáří se odhadovalo na 800 až 1000 let - tento dub byl nejsilnějším a nejstarším stromem na Mostecku. Patřil mezi tzv. hraniční stromy a je zaznamenán v Zemských deskách; podle zápisu z roku 1884 patřil k pěti dosud existujícím stromům uváděným v Zemských deskách jako hraniční stromy. V roce 1895 se dubu odštípla mohutná větev a vzniklá dutina byla nouzově zakryta dřevěnými deskami. To byl zřejmě začátek konce tohoto stromu. Na začátku srpna 1993 dub třikrát hořel, 15. srpna torzo dubu ještě stálo, 17. srpna strom padl. Oficiálně byl zánik stromu zdůvodněn zásahem blesku, ale dnes se má všeobecně za to, že dub byl úmyslně zapálen, protože překážel těžbě uhlí.“</font>

Takže z dvanácti „zemských stromů“, které po tisíciletí chránily naši západní hranici s germánským světem, už nezbyl ani jediný. A poslední z pěti svědků zašlých časů, Albrechtický dub, byl dne 17. srpna 1993 zničen lidskou zlobou, za níž s velkou pravděpodobností stály zcela přízemní zájmy uhelné lobby. Samotný zámek Jezeří, který navštěvoval Ludwig von Beethoven, J. W. Goethe či malíř Carl Robert Croll, prakticky visí nad povrchovým dolem na tzv. „<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/jezeri.htm">ochranném pilíři</a>“. Tak své ničivé dílo eufemisticky nazývá Mostecká uhelná. Dne 20. 6. 2005 se z ochranného pilíře sesulo do důlní jámy okolo tří miliónů kubíků zeminy. Pod záminkou „sanace sesuvu“ se již rok systematicky nahlodává státem chráněná zóna kolem zámku a arboreta. Jak dlouho ještě?

Historická paměť je ošidná věc, to věděly všechny velké civilizace. Proto zvěčňovaly zásadní události vyrytím na kamenné desky jako v Mezopotámii nebo v Egyptě. Ale všechny civilizace znaly i jiný způsob symbolizace základních kulturních hodnot. Svou historii vázaly na významné body v krajině: „Zde zemřela Rebečina chůva Debora a byla pochována dole u Bét-elu pod posvátným dubem, který se pojmenoval Posvátný dub pláče.“ (<em>Gn 35,8</em>) Stejně tak i česká hranice, ustavená v lítých bojích s germánským světem během 11.-12. století, měla své mlčenlivé strážce české identity. A naše vlastní lhostejnost způsobila, že mizel poslední z přírodních svědků české státnosti. Již nemohu přivést žádného ze svých německých přátel ke kmeni posvátného dubu, který nás nutí společně přemýšlet a odpovědně jednat. Česká hranice je nechráněná, protože vlastní vinou ztratila strategicky a symbolicky důležitý opěrný bod. Ale kterého politika to zajímá? Bohorovný Klaus nebo egocentrický Paroubek nepůjdou plakat do Jezeří. Vytrubují své ideologické pravdy hluboko v české kotlině, na Blaníku nebo na Řípu. Ale identitu země tvoří setkání na hranici – tam, kde se cizí setkává s vlastním. V tomto polemickém a někdy i násilném zápase jsou národní hodnoty ustavovány, bráněny, vykovány do tvrdosti ideje. A velmi často zradí ideje vlasti právě ti, kteří z nich měli největší materiální prospěch. A velmi často je až do nasazení hrdel a statků chránili a brání právě ti, kteří již finančně či majetkově nemohli či nemohou už téměř nic ztratit - viz PDF dokument (<a href="http://archivdz.wz.cz/sklad/Kniha_limity_2005.pdf">3,4 MB</a>). Proto navrhuji po biblickém vzoru, aby se padlý strážce české státnosti přejmenoval na <em>Dub pláče</em>. A rád bych, aby se našel pachatel, který svým zbabělým činem na bezmocném <em>Dubu pláče</em> způsobil kriminální újmu na české státnosti. Při výsleších mi občas estébáci vysvětlovali, že se svým jednáním snažím „podvracet republiku“ podle paragrafu 98, a nikoliv pouze podle měkké „stovky“, za kterou jsem byl odsouzen pro trestný čin pobuřování. Rád bych, aby se tento komunistický paragraf 98 aplikoval na ekonomickou a politickou lobby, která se bez našeho velkého zájmu snaží rypadly podvracet zámek Jezeří a tím útočí na dějinný smysl české státnosti. /n