Poslanec Zdeněk Ondráček za KSČM prý nesmí být předsedou komise pro kontrolu GIBS. Tak pravila pokroková, humanistická a demokratická část naší poslanecké sněmovny. Ondráček se jako dvacetiletý příslušník VB objevil v televizi a obhajoval zásah policejních složek proti demonstrantům za svobodu. Jeho tehdejší vystoupení je k vidění ZDE. Jedním z těch, kteří podali podnět k jeho současnému nezvolení do komise, je kandidát na prezidenta Michal Horáček. Ten podle svých slov v době totality jezdil zcela legálně na Západ, protože tam měl sestru. Proti totalitě pak podle svých slov bojoval černými sázkami. V době svobody a kapitalismu bez přívlastků své disidentské zkušenosti mnohonásobně zúročil. Disidentský kapitál zlegalizoval skrze podnik Fortuna, což podle Horáčkových slov rozhodně nebyl hazard. Zcela správně, záleží na perspektivě. Pro majitele sázkárny opravdu o žádný hazard nejde, ten má své jisté.

Násilí demokratické a násilí totalitní

Zpět k Ondráčkovi, z něhož se stal mediální vyvrhel. Pro mě je opravdu nepříjemné, abych se ho zastával. Pokud jsem se někdy cítil vlivem společenské situace a policejního násilí opravdu mizerně, tak to bylo v době tzv. “Palachova týdne” v lednu roku 1989. “Mlátička” Ondráček tehdy stál na opačné straně barikády, než jsme tehdy byli my. Proto nemám žádný důvod obhajovat komunistu a policistu Ondráčka. Ale smysl pro proporce a znechucení z mediálního a pravdoláskařského pokrytectví mě nutí napsat pár slov.

Tehdy na naší straně bylo fyzicky přítomno pár set, maximálně pár tisíc demonstrujících za svobodu. Těžko předpokládat, že se změnou prezidenta Husáka v Havla změnil i národ. Z prospěchářů se nestali rázem altruisté, ze zbabělců hrdinové a z pokrytců bojovníci za pravdu a lásku. Ale toto divadlo dnes hrají hlavní herci o Hrad. Kdo je tu autentický, čitelný a konzistentní? Zdeněk Ondráček. Stal se ambiciózním příslušníkem policie, po roce 1989 pracoval jako vyšetřovatel ‘Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality a má prověrku Národního bezpečnostního úřadu pro stupeň utajení přísně tajné (ZDE). Pan Ondráček je prostě v tomto korporátním režimu stejně kvalitní a loajální demokratický policajt, jako byl kvalitní a loajální komunistický policajt za minulého režimu. Prostě, je to klasický obojetný státní zaměstnanec, jako tisíce dalších. Šálek mé kávy to sice rozhodně není, ale co se dá dělat.

Násilí patří ke každému režimu, protože stát má na svém území monopol na použití násilí a také za to patřičně dobře platí. Někdo si vybere cestu životem v roli policajta či vojáka, jiný se stane instalatérem či popelářem. Osobně dávám spíše přednost civilistům než příslušníkům ozbrojených složek. Na druhou stranu nebudu odsuzovat někoho jen pro příslušnost k ozbrojené moci státu. Domnívám se, že redaktoři týdeníku Socialistického svazu mládeže (SSM) či vědečtí pracovníci “socialistické vědy” (jiná totiž jistě v socialistickém totalitním Československu nebyla možná) jsou ti poslední, kteří by mohli moralizovat. Tedy, kdyby to nebyli zcela splachovací typy. Kdo byl větší oporou režimu? Prověřený vědec, kterého komunistická strana vyslala do země imperialismu, nebo řadový příslušník Veřejné bezpečnosti? Redaktor týdeníku SSM, či řadový příslušník Pohotovostního pluku ministerstva vnitra? Ondráček prý uhodil i dívku, podle svého přiznání. To by se našim novým, demokratickým těžkooděncům jistě stát nemohlo. Od Spojených států, spojence nejvěrnějšího, přes Španělsko až po Prahu.

Tak se na to podívejme. Web Aktuálně nedávno publikoval článek pod názvem Policisté ponižovali muže v cele, svlékli ho a připoutali k lavici. To provedl nikoliv Ondráček, ale naše současná nezávislá udatná demokratická policie, která tímto vřelým způsobem naplňuje své heslo “Pomáhat a chránit”. Můžeme vzpomenout také případ motorkáře, kterého těžce zraněného současné mlátičky, pardon osvobozenecké útvary demokratické policie, nejspíš hodlaly úplně dorazit. K jejich velké smůle je natočila skrytá kamera. Dnes v podobných případech zasahují demokratičtí těžkooděnci, dříve byli totalitní. Pokrok v mlácení prostě nezastavíš.

Nezávislá policie dříve a dnes

Dnes je svlékání do naha v pořádku, před rokem 1989 šlo o totalitní policejní zvůli. Podle Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), tedy složky, kterou by měl Ondráček jako předseda komise kontrolovat, se opět nic zvláštního nestalo: „Tři pražští policisté dostali kázeňský trest za nelidské a kruté zacházení. Zadrženého muže v cele totiž nejdříve svlékli a prohledali, poté ho připoutali k lavici tak, že vypadal jako ukřižovaný a nemohl se narovnat. Podle Generální inspekce bezpečnostních sborů však zákon neporušili.“ Kdyby se to ovšem mělo opakovat, nebudou se smět za trest dvakrát dívat na večerníček. A teď je na místě klíčová otázka: Co může Ondráček pokazit v komisi, která pomáhá a chrání policisty před postihem za zneužívání své moci?

Když Vondráček jako předseda poslanecké sněmovny zapochybuje o nezávislosti policie, je oheň na střeše. Naše policie totiž vždy byla, je a bude nezávislou. Záleží jen na úhlu pohledu a především na době posuzování. Současná policie je vždy nezávislou a minulá policie je naopak závislou. A budoucí policie? Ve jménu budoucí nezávislosti bude možná třeba někoho sem tam zavřít, ztlouci a vysvléci donaha.

Ondráček za KSČM byl tedy do roku 1989 tak zvanou „komunistickou mlátičkou“. Poté se stal vyšetřovatelem nezávislé policie a oporou demokracie. Pak se najednou (po téměř třiceti letech!) opět proměnil v „komunistickou mlátičku“. Jak to jenom ten rošťák dělá? Možná podobně, jako některý z již zmíněných prezidentských čímanů. Kdysi chodil mávat na prvního máje doktoru Husákovi. A do SSM a KSČ vstoupil jenom proto, aby měl klid na práci a mohl poctivou prací přispět k úspěchu socialismu. Pak se mávnutím proutku stal patentovaným demokratem a kvůli úspěšnému pokračování jejich poctivé práce z těchto organizací honem honem vystoupil. Bude-li však třeba, můžeme se spolehnout, republiku si náš dobrý pan Humbl rozvracet nedá. Ondráček v KSČM zůstal a nechává si za to mediálně nadávat.

Jiří Drahoš, perestrojkové médium

Drahoš zajisté není Ondráček. Současný kandidát na prezidenta Jiří Drahoš byl na stáži v Západním Německu v roce 1985. Asi byl dostatečně prověřený, tak jej tam komunisté pustili. Podle jeho slov ZDE zahájil Gorbačovovu perestrojku už v roce 1985. Drahoš se stal disidentem a komunisté jej za odměnu poslali jako stážistu na Západ. Klobouk dolů nad obojím výkonem! Prezidentské médium četlo Gorbačevovy myšlenky s ročním předstihem. Gorbačov se k perestrojce dostal až po XXVII. sjezdu KSSS v únoru 1986, jak se můžeme přesvědčit ZDE. Horký kandidát pražské kavárny trumfnul i Chucka Norrise, který se také snažil předběhnout zemi, kde zítra již znamená včera.

Jeden trpaslík na prezidenta trpěl za socialismu jako zvíře a jezdil na výlety na Západ, jiný tam byl na stážích, ovšem bez manželky. To je disidentství jako řemen. O takovém útlaku si většina z nás mohla za komunismu jen zdát. A perestrojkový disident a médium chce jiné osočovat z tvorby dezinformačních webů. Asi si myslí, že jsme všichni padlí na hlavu. Někdo bojoval proti totalitě uvězněn v totalitním kriminále, jiný trpěl bez manželky na stáži v Západním Německu. Je jasné, kdo tu je více kvalifikován k roli prezidenta. Perestrojkový a sázkařský disident, to dá rozum.

Pana Drahoše také přijal odstupující premiér Sobotka. Znamená to, že pan Drahoš je oproti jiným kandidátům privilegován? Nesl totiž premiérovi strašně důležitou informaci o tom, že naše volby bude chtít kdosi ovlivnit a že by to měla naše tajná služba sledovat. Ještě že nám to všem pověděl. My jsme si do této doby mysleli, spolu s některými českými soudci, že naše tajné služby jsou dobré akorát pro řešení manželských trojúhelníků a sledování manželek premiéra za účelem osvědčení počestnosti. A teď do toho přijde perestrojkové médium, takže to musí být pravda. Bystrozraký Drahoš zaznamenal, že Rusové pomohli dosadit za prezidenta kohosi v Americe. Nerad by skončil na straně poražených, pokud do toho Rusové tady hrábnou stejně razantně jako v USA. Opět klobouk dolů, je to fakt kované politické médium.

Na adresu rusofoba Drahoše je třeba říci, že má dobrý odhad. A to je pro prezidentské mediální médium velmi cenná devíza. Pokud se nestane nic mimořádného, Drahoš prohraje volby. Český mainstream z tohoto debaklu obviní mimozemšťany a Putina, který je tady přechodně zastupuje. Zatím však BIS Drahošovi odpověděla, že žádné takové indicie nemá. Asi nemají Drahošův mediální nos a nevěří na politicky aktivní mimozemšťany v Česku. Prezidentské médium se opírá o vlastní prověřené dezinformační zdroje. Zbytek obecného lidu je krmen pouze běžnými seznamy nepřátel velkomoravské a české říše. Ale možná má citované prezidentské médium k dispozici informace od tajných služeb jiného státu, o jehož přátelských úmyslech zajisté nelze pochybovat, neb nás s ním pojí přátelství opět dané věčné časy. Snad se jednou dozvíme, kdo tomuto prezidentskému médiu věští z křišťálové koule. Máme právo vědět, kdo chce vodit hradní loutky na globálním provázku.

Kdo je ten pravý kandidát a demokrat

Pro mě to není ani Ondráček, ani Horáček, ani Drahoš. Jenom bych prosil, aby se žádný z těch demokratů a prezidentských trpaslíků nevyvyšoval jeden nad druhého. Nemají k tomu žádný důvod, a pro mě ten nejmenší důvod má právě pan Drahoš. Bez důkazů obvinil spoustu lidí, že tvoří dezinformační weby. Považuji to od něj za podpásovku mnohem sprostší než by byla přímá rána pendrekem od bezpečáka Ondráčka. Moudrost praví, že kdo lže, ten také krade. A tady se už nakradlo a nalhalo přímo santa-klausovsky.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!