Nedalo mi to, abych nezveřejnil jednu fake news z Ruska, která má opravdu kuriózní charakter. Rusové citovali Ministerstvo zahraničí USA, které sestavilo seznam loajálních zemí, jež papouškují zájmy USA. A teď citujme nefalešnou falešnou zprávu ruského média Politikus.ru.

Do desítky poslušných zemí, jejichž hlasování nejčastěji souhlasilo s míněním Washingtonu, byly zahrnuty Izrael, Mikronésie, Kanada, Marshallovy ostrovy, Austrálie, Velká Británie, Francie, Palau, Ukrajina a Česko.


A protože jde o fake potvrzený Rusy a vydaný Američany a naopak, pokračujme v cestě na informační dálnici dalším příběhem.

Brežněvovo obočí

V noci ze 14. na 15. dubna jsem měl sen. Letěl jsem v Iljušinu s Leonidem Brežněvem, vypadal velmi mladě. Sovětský vůdce měl krásně husté, černé a spojené obočí a energicky diskutoval s několika svými spoluobčany na palubě. Ti se ho snažili přesvědčit, že existují léky na nějakou podle něj nevyléčitelnou nemoc. Na těch občanech bylo vidět, že mají Brežněva plné zuby, ale zůstávali i při své podrážděnosti velmi zdvořilí. Na Brežněvovi byla zase vidět, že té věci vůbec nerozumí, ale že mu jeho ignorance nedochází. Celý sen skončil tím, že jsem si všiml, že na mé kožené rukavici je díra. Takže jsem rukavici stáhl, ukousl jsem konec z jejího palce a ten rozžvýkal. Při žvýkání se z kůže uvolňovala tekutina odporné sladko-trpké chuti, což mě nakonec probudilo. Asi jsem měl Brežněva také plná ústa.

Po probuzení jsem si vzpomněl na nedávné bombardování Sýrie. Při poslechu toho oficiálního fejku jsem si uvědomil, že už zase žiji za železnou oponou, ale tentokrát na její druhé straně. Je opravdu těžké se s tím mentálně vyrovnat, když člověk na stará kolena pracně přelezl ten plot, ale jak vidím kolem sebe, většina ostatních lidí s tím žádný problém nemá. Je jim celkem jedno na které straně plotu žijí. Hlavně, že je dnes místo několika Tuzexů několik tisíc západních supermarketů. Pak jsem začal přemýšlet o tom, zda jsme teď v lepší politicko-ekonomické situaci než před rokem 1989. Jsme na lepší straně plotu? A došel jsem k závěru, že tehdy to nestálo za nic. Ale teď je to snad ještě horší.

Sovětské impérium mělo územní charakter koloniální kontroly. Brežněv a jeho následovníci při svých invazích používali především pozemní vojska, zaměřovali se hlavně na tu část politické reprezentace, která kladla aktivní odpor. Sovětští imperialisté se svých cílů snažili dosáhnout co nejrychleji a za co nejmenších ztrát na obou stranách. Někdy se jim to s pomocí místních kolaborantů celkem dařilo a jejich armáda po relativně krátké počáteční aktivní fázi plnila jen pasivní funkci tiché hrozby (Československo 1968-1991). Jindy to moc nešlo a Sověti byli po vleklých bojích s velkými ztrátami na obou stranách přinuceni ze země odtáhnout. Příkladem je invaze do (Afghánistánu v letech 1979-1989). Ke cti poražených Rusů je však třeba dodat, že předtím tam prohráli koloniální Britové a nyní i neokoloniální USA a NATO.

Trumpova přehazovačka

Invaze našich současných spojenců na správně straně plotu mají jiný charakter než imperiální výboje sojuzu. Na zemi bojují speciální jednotky a najatí žoldáci z celého světa. Mediálně deklarovaným cílem je co nejrychleji nastolit “svobodu, demokracii a lidská práva”, reálným výsledkem jsou vleklé konflikty s ohromnými ztrátami na civilním obyvatelstvu, rozvrat napadených zemí, barbarské loupení přírodního bohatství a ničení kulturních památek. Dálkové letecké a raketové údery se “humanisticky” zaměřují na likvidaci celých městských aglomerací (Irák, Sýrie), ničení klíčové infrastruktury (Jugoslávie, Libye) či zabíjení lidí při venkovských svatbách (Afghánistán, Jemen).

Budování demokracie skrze teror všeho druhu jede pod masivním mediálním a propagandistickým krytím. Kolega píšící karikaturu mediálního odboru na ministerstvu vnitra ukazuje na figuře agenta Nováka drsnou realitu dneška. Vysílání rádia Vltava po roce 1968 bylo jen trapným amatérským pokusem proti nové manipulaci, nastolující globální agendu virtuální reality. Jak zní motto našeho nejčtenějšího článku o mediálních manipulacích: “Veřejnost neví, co se děje, a ani neví, že to neví.“ (Noam Chomsky). To se za časů rádií Jerevan a Vltava opravdu nemohlo stát.

Konflikty se vlečou a nevedou k žádnému cíli. Náklady na válčení jsou enormní a poválečná obnova jistě také nebude zadarmo. Vysvětlení, proč tomu tak musí být, je však často velmi jednoduché. Viz například zpráva, že se investiční firma manžela Theresy May napakovala na bombardování Sýrie. Philip May je řídícím pracovníkem v Capital Group. A to je investiční firma, která kupuje akcie společností z různých oborů po celém světě, včetně tisíců akcií největší světové zbrojařské firmy, Lockheed Martin. Tam má tento demokrat s Tomahavky podle citovaného článku nejspíš 10% podíl, což v případě proxy-válek a trvalého humanitárního bombardování přináší slušný profit. A to má tento pán ještě v záloze tučné zisky z války v Jemenu, kam Francie, Británie a USA dodávají zbraně horem dolem za saúdské petrodolary, Mrtvoly humanitárně zavražděných Jemenců udržují v oběhu americký dolar a tak oddalují jeho nevyhnutelný konec. Neoliberální zemský ráj to napohled.

Kalouskův morální hrb

Samozřejmě si pamatuji na všechny ty normalizátory a obhájce ruské okupace v předlistopadové politice a médiích. A také všechny ty řeči o nerozborném přátelství, solidaritě a spojeneckých závazcích. My jsme o tom věděli své a oni věděli, že my víme. Dnes neví nikdo nic a všem je to srdečně jedno. Hlavně, že tu není válka a že se máme tak dobře jako nikdy předtím. A političtí žoldnéři ve službách sojuzu dělali svou práci kvůli svým kariérám a kvůli kariérám svých dětí. Někteří z nich po listopadu 89 obrátili své sametové kabáty a pokračují ve službě impériu dál, opět kvůli svým kariérám a kvůli kariérám svých dětí. Jak prosté. Nevím, jestli naši mediátoři agresivních válek typu Miroslava Kalouska mají také koupené akcie zbrojařských firem, ale minulost prozatím nepotrestaného politika a kšeftaře Kalouska je napojena pupeční šňůrou vojenských dodávek na zbrojaře všeho druhu. Viz článek Kdo je Kalousek? Věrně sloužil komunistům a dnes je jeden z kmotrů. Rád bych těmto válečným štváčům za demokratický terorismus a za podněcování proxy-válek připomněl jeden paragraf. Na přípravu, podněcování a propagaci útočné války máme §406 a 407 TrZ. s poměrně dost vysokými trestními sazbami.

§ 407 Podněcování útočné války
(1) Kdo veřejně podněcuje k útočné válce, na které se má podílet Česká republika, takovou válku propaguje nebo válečnou propagandu jinak podporuje, bude potrestán odnětím svobody až na pět let.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na shromáždění, které podléhá oznamovací povinnosti, nebo
b) spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
(3) Příprava je trestná.


Fakt, že už příprava útočné války je trestná, bych rád připomněl všem profesionálním prokurátorům, které z našich daní platíme za dodržování právního řádu. Totéž platí, spáchá-li se tento trestný čin na shromáždění, které podléhá oznamovací povinnosti. Nebo spáchá-li se tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

Závěry

  • Přátelé si říkají i nepříjemnou pravdu.
  • Patolízalství kvete ve vztahu sluhy ke svému pánovi, nikoli v rovnoprávném spojenectví.
  • Když chcete vědět, proč věci nefungují tak, jak mají, hledejte, kudy proudí finanční toky.
  • Jen hlupák nikdy nemění názor, ale ten, co ho mění podle směru větru, není chytrák, ale korouhvička.
  • Čím více demokracie exportujeme do zahraničí, tím méně nám jí zbývá u nás doma.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!