Dění v naší sociální demokracii připomíná cvrkot na potápějící se lodi. Privilegovaní na horní palubě si hledí zabezpečit místečko v záchranných člunech, zatímco ti v podpalubí jim to mají v referendu posvětit. Aby ti, co poplují i se svými blízkými ve vládních loďkách, nemohli být v budoucnu shledáni pouhopouhými zbabělci hodnými vyloučení ze slušné levicové společnosti.

Jiní už v záchranných senátorských jachtách sedí a mají svůj zrak upřen především na podobu budoucího přístavu, z něhož vyrazí s nejlevnější cestovní kanceláří v České republice, horní komorou parlamentu, na další smělou plavbu kolem světa. Spolu se svými kolegy totiž oč více kritizují komunismus, o to více jej žijí. Se svými privilegovanými souputníky zprava i zleva již dosáhli země, kde každý jedná podle svých skromných schopností a dostává se mu podle jeho neskromných potřeb.

Komunisté o takové zemi kdysi snili, sociální demokraté si její výdobytky užívají již dnes. Tedy alespoň někteří. Ostatní, nedůležitá většina členů ČSSD, ovšem takové nádheře ne vždy tleská. Naději na lepší budoucnost nevidí v koalici s úspěšným miliardářem a jejich pochyb je nezbaví ani ujištění Hamáčka, že zbrojit budeme, co to dá, a že přes závazek rozšiřovat spanilé jízdy naší armády po celé zeměkouli kam oko Impéria dohlédne nejede vlak. Zbrojení je totiž formou výpalného Spojeným státům za ochranu před komunismem a jinými nepřáteli Trumpovy Ameriky, kteří se množí po celé Zemi.

Sociální demokraty nepřekvapí Trumpův požadavek na zdvojnásobení našeho závazku vůči Impériu, neb cena dřevotřísky amerických bojových vozidel pěchoty zhotovených z pravé americké borovice stoupá na burze závratným tempem. Ano, jde o legendární Pandury firmy Steyr patřící americkému zbrojařskému gigantu General Dynamics Corporation. Taková bojová vozidla nejsou ovšem určena primárně do boje, jako spíše pro vyvádění peněz odněkud někam, Dalík, Topolánek a Kalousek dobře vědí kam. S takovými papundeklovými vozítky, jejichž posádka se musí bát i srážky s plastovým Trabantem moc bojů nevyhrajeme, ale koneckonců nejde o vítězství jako spíše o válku samu.

Vydělávat se dá slušně i na prohraných válkách, pro poražené všech zemí kříže na hrob, pro vítěze, investory a zbrojaře tučnější konto v bance. Pro cikánské oběti minulé války půl miliardy na pomník, pro oběti války budoucí 80 miliard ročně na nákup strojů, munice a výcvik na jejich zabití. Tak jako si oběšenec musí nejprve obstarat svůj provaz, taky i my se staráme, abychom byli dobře připraveni, až přijde vhodný den na naše umírání. V tom je naše politická reprezentace celkem jednotná.

Obětovat druhé, “solidarita” privilegovaných

Vedení sociální demokracie mělo vždy pro strach uděláno, obětovat peníze i životy svých voličů jim žádnou zvláštní potíž nedělalo, od podpory 1. světové války přes poválečné krvavé potlačení levice v Německu. Tehdejší ministr Ebertovy sociálně demokratické vlády, Gustav Noske sám sebe hrdě označoval za „krvavého psa“. To jen pro připomínku, že na násilí nemají patent komunisté, ale naopak je široce rozšířeno všude tam, kde se vlci perou o kost, lhostejno stojí-li nalevo či napravo.

Sociální demokracie se stává stranou zcela zbytečnou, protože na zastupování zájmů miliardářů a militantní lobby tu máme celou řadu jiných parlamentních stran a podvodné řeči jejích zástupců od Grosse přes Sobotku po Hamáčka český volič snad konečně prokoukl. Plnit úkoly kolonizátorů může stejně dobře Fiala, Kalousek či Babiš. Naše ČSSD přece není svěží stranou pracujících, ale starou babiznou vařící lektvary pro omámení důvěřivých kolemjdoucích.

Odchodem do starobního důchodu by naše oranžová strana udělala nejlepší službu občanům této země. Snad by tím tento útulek korytářů uvolnil místo něčemu novému - poctivějšímu, smysluplnějšímu a prospěšnějšímu většině občanů.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!