Podle názoru Filipa Outraty, zveřejněného v článku “Země blbství” v Deníku Referendum se zdá, že 82 % dospělých obyvatel České republiky jsou lhostejní blbci. Nešli totiž k volbám. Pominu vtipné repliky a pokusím se panu Outratovi vyložit pár důvodů k využití práva nevolit.

1) Právo nevolit je důležitým právem zejména ve světle „povinných“ voleb do roku 1989. Povinných voleb a povinné účasti na průvodech a oslavách mají pamětníci dost. Rádi využijí svobody nevolit. Zejména, když nabídka, řekněme v roce 1986, se v očích některých občanů neliší od nabídky dnešní. Tehdejší nevoliči něco riskovali, dnešní neriskují nic, ale jejich motivace tehdy i dnes může být stejná a stejně případná. Tehdejší nevoliči neodmítli volit kvůli riziku, ale protože nesouhlasili s formou voleb, s režimem, způsobem výběru kandidátů atd. – a dnešní důvody mohou být v podstatě stejné.

2) Politické strany se svými kandidátními listinami neskýtají žádnou záruku zlepšení čehokoliv, byť jen o milimetr. Jedna vlaštovka tam jaro nedělá, jde o systém výběru. A ten dělají stranické sekretariáty ovládané lobbistickými partajními skupinami. Zkušenost za uplynulých 25 let svobodných voleb to dokumentuje celkem dostatečně, viz ekonomický a morální stav země.

3) Pro drtivou většinu populace mohou být za blbce voliči „Svobodných“, TOP09, ODS, atd. Kdo je tady větší blbec? Ten, který volí ODS, nebo nevolič? Možná, že jsou blbci všichni, kteří nevolí stejně pilně a neomylně jako pan Outrata a jeho kamarádi.



4) Kdyby volby mohly něco změnit, byly by dávno zrušeny, viz lidovou moudrost na zdi. Takový pohled na věc a důvod k neúčasti je podle mě minimálně tak relevantní jako účast na volbě s vírou, že se něco podstatného změní k lepšímu. Někdo prostě volí, protože věří, že se něco změní k lepšímu, a někdo zase nevolí, protože nevěří, že se něco změní k lepšímu.

5) Volit naše zástupce do Evropského parlamentu je obzvlášť nezajímavé. Jaké české zájmy tam budou zastupovat? Budou svítit na euro nesmysly, ano? Nebo nás budou hlídat před islámem, ne? Někteří možná budou hájit sociální politiku. Ale kteří to budou? Vždyť někteří politici ČSSD jsou pravicovější než řada členů ODS. A někteří dnešní komunisté by si celkem rozuměli s Petrem Machem. Samozřejmě v kuloárech a soukromí. Veřejně nikdy.

6) Politiku neurčují viditelní politici, ale neviditelná moc v zákulisí. Politici jsou jen loutky a herci, kteří hrají hru, kterou napsal autor pro většinu občanů neznámý. Volit politiky tedy znamená jen volit herce. To platí téměř pro všechny politiky Země, pro politiky České republiky však zcela jistě bez výjimky. Česká republika je asi tak svobodnou zemí, jako je zadlužený gambler svobodným člověkem.

7) Systém, ve kterém žijeme, je zločinný a tzv. svobodné volby jsou jeho fasádou. V zemích, kde desítky a stovky let podobně „svobodně“ volí, bujel rasismus, korupce, militarismus, chudoba a násilí. I z toho lze usuzovat, že samotná, zdánlivě svobodná volba, není sama o sobě spasitelná nikdy a nikde. Parlamentní demokracie je ctěna, jen když se to hodí. Když se to někomu nehodí (jako v případě Ukrajiny), tak se „svobodně“ za pomoci Molotovových koktejlů a emisarů EU a USA legálně zvolený prezident svrhne a země je uvržena do občanské války. Sýrie, Jugoslávie, Ukrajina. Participace na takové fasádě se někomu může jevit jako svinstvo, ne nepodobné volbě Národní fronty v roce 1986.

8) Jsme vazaly USA, bohužel dnes z velké části i v rámci EU. Náš hlas nemá žádnou váhu. Pískoviště, na kterém si naši politici, ať jsou praví nebo leví, mohou hrát, je jasně ohraničeno.

9) Lepší to nebude, ať tak nebo tak, horní procento vládne rádo, život je baví, ať už ten dělá to a onen zas tohle, společné mají to, že se určitě nechtějí „propadnout“ ke zbývajícím 99 %. Moc menšině chutná mnohem více, než většině bezmoc.

To je výčet některých důvodů, proč nevolit. Dalo by se pokračovat, ale domnívám se, že takový výčet stačí. Skutečné důvody jednoho každého jsou většinou souhrnem o různé váze. Konečně se mohu dostat k tomu nejpodstatnějšímu, proč píši tuto repliku.

Elitářství a narcismus vznešené minority

Opovržení, s kterým pan Outrata píše svůj článek o nevoličích, vychází z elitářství, a to je mně z duše protivné. Tento sbor povolaných shůry kriticky shlíží na hloupý lid, který nechápe jejich vznešené ideje. Tito myslitelé vymysleli vynikající systém fungování společnosti, a nebýt lidí, všechno by běželo jako na drátku. Tento systém má i případný název „demokracie“, který překládáme jen zcela výjimečně jako „vláda lidu“, protože o žádnou vládu lidu jít nemůže, to dá rozum.

Ve skutečnosti jde o vládu hlav pomazaných, kteří svoji vládu pustit z rukou v žádném případě nehodlají. To můžeme vidět „na tanečcích“ kolem všeobecného referenda. Už je nám slibováno 25 let, ale „skutek utek“ a ještě dlouho utíkat bude. Nakonec se možná podaří takový zákon odhlasovat, ale jeho praktický význam se bude limitně blížit nule. Již jsou připravena mnohá omezení, kapři si svůj rybník nevypustí, zvláště když cítí podporu 18 % dospělé populace. To je krásné číslo, protože komunisté tu řadu let vládli i s menší podporou. Nicméně tím nejpodstatnějším v jakékoliv společnosti, a tedy i v demokracii, je vzájemný respekt.

Respektuji pana Outratu, když volí ČSSD nebo KDU-ČSL, zatímco já volím ODS nebo nevolím vůbec. Jenom kvůli tomu, že pan Outrata volí jinak než já, nemusí ještě být nutně blbec. Blbcem mohu být stejně tak dobře já, protože oba toho sice mnoho víme, ale mnohem, mnohem více toho nevíme. Označit tedy 82 % dospělé populace jako lhostejné blbce může člověk jen s notnou dávkou arogance a pýchy.

Jestliže tedy chceme něco skutečně změnit, volbami tohoto typu to rozhodně nepůjde. Mějme oči otevřené, i když v Čechách nic nevymyslíme, ve světě se někde může narodit nějaká jiná idea, vedoucí ke skutečně svobodné a spravedlivé společnosti, která ke svému fungování nebude potřebovat mučírny, bombardování a všeobecné špiclování. Řada dnešních nevoličů se pravděpodobně shodne s panem Outratou na tom, že bez aktivní účasti většiny občanů to v žádném případě nepůjde. Cestu však na rozdíl od něj nevidí v demokracii zastupitelské, nad kterou zlomili hůl, ale v demokracii přímé. Ta jistě také nebude samospasitelná, ale bude všech, a jaké si to uděláme, takové to budeme mít.

Možná nebudeme rozsévat zlo po světě prostřednictvím různých vojenských podniků, nebudou nám vnucovány raketové či radarové základny, protože nebude síly, která by dospělé občany této země přesvědčila o užitečnosti takových akcí. Možná bude méně exekutorů, protože toto zaměstnání nebude již tak lukrativní, a možná ubude i bezdomovců, gamblerů, drogově závislých, depresí a dalších psychických poruch, možná klesne i spotřeba psychofarmak. Možná nebudeme chodit do důchodu v 70 letech, ale dříve, a možná budeme mít kratší pracovní dobu, o jeden den v týdnu více volna a méně nezaměstnaných. Možná neporoste tak rychle HDP, aby horní procento populace mohlo více zkonzumovat, ale zato poroste všeobecná spokojenost dolních 99 %. Kdoví, co lid napadne.

Související články (1)
Volby do EU potvrdily dlouhodobý trend
Je to blbý, Mach tam už je
Nekrofilní nebo biofilní Evropa? Volby do EU (část I.)
Nekrofilní nebo biofilní Evropa? Volby do EU (část II.)
Nekrofilní nebo biofilní Evropa? Volby do EU (část III.)
Lži před evropskými volbami
Evropa na rozcestí
Související články (2)
Farizejství EU-vůdců ohledně odposlechů USA
Evropa v mražáku
Rozpočet EU, věrné zrcadlo špatných vztahů
Proč není EU rozpočet
Móda dronů a špehování přichází do Evropy
Barrosův napoleonský komplex