Přebírám myší poštu, je to nudná rutina. Ničíte spam a spam ničí vás. Je to neměnný ranní rituál stejně jako pití čaje. Dělám si ho trošku silnější, z poctivé hrstky čajových lístků. Chce to pevnější ruku nebo cedník. Jinak se k tomu nejlepšímu nedostanete, protože to nejlepší je vždycky až na konci. Maily s předmětem v anglickém jazyce u mne letí přímo do spamu. Toto byl jeden z mnoha. Zvýraznil se, a už by šel cestou všeho neživého, ale odesílatel byl známý, čímž ho podržel pod svou mocnou ochranou. Otevřel se plné síle dvou vět a jednoho klikacího odkazu. Vydržel v zorném poli zapatlaných brýlí i během čajového rituálu, vychutnal jsem si oboje očima i patrem.

V USA už ten konflikt začal, Wisconsin = demokrati tam prostě nepřišli do parlamentu a šli demonstrovat se státními zaměstnanci, které republikáni chtějí okrást jako u nás.

Potáhl jsem si židli i rukávy, narovnal záda a nedočkavé prstíky chňaply po klapce Enter. Že by normální lidé dostali někde ve světě zase svou šanci? Internetové zdroje rolovaly popis událostí, fotografické galerie ukazovaly tváře i dav demonstrujících. Cedule s požadavky nad hlavami, video z místa vrazilo do uší hučící masu davu a mečivý hlas megafonu. Nadupaná fóra o tisících komentářích dají nahlédnout do reálné praxe tvorby společenského konsensu, do vzniku křehké rovnováhy, jež formuje výklad i směřování událostí. I nikdo jim to mediálně nespinuje jako u nás. Zírám, jak to ti amíci berou pěkně revolučně. Inspirace z arabského světa je znát, věci ve světě jsou opět v chodu. Občané státu Wisconsin začali psát nový odstaveček v dějepise. Možná nebude dlouhý, ale zajisté to bude místy tučně a proloženě. Zavřel jsem to vokno do světa, přepnul na vokno poštovního klienta. Toto si žádá minimálně pětiřádkové odpovědi a tak jsem ji napsal.

No, ti demokratičtí senátoři utekli ze státu Wisconsin do města Rockford ve státě Michigan. To byla jen zoufalá technická obstrukce, poslední možnost, jak podle procedurálních pravidel zablokovat jednání a dosáhnout ukončení schůze. Republikáni ovládají ve státě senát a mají pohodlnou většinu. Jenže u toho zákonodárného cirkusu musí sedět aspoň jeden a jediný demokrat. Ten musí být v zasedací místnosti nebo v budově při ohlášení hlasování. To je zaprášené ustanovení zapomenuté v jednacím řádu senátu; něco jako když se chodí mávat se zvoncem při svolávání britských poslanců. Ti amíci to tam možná mají už 200 let a všichni zapomněli, že to platí. Tož toto by se nás ve sněmovně nemohlo stát. Odhlasují všechny zlodějny klidně bez opozice, a šmytec.

Den uplynul a přišla hodina večerních zpráv. Dřímavě zírám na dvoje české matlanice, nelze jinak. Přetrpím informační záhul pro české hlavy  a proberu se při zmínce státu Wisconsin. Pravicově naspinovaná ČT-1 vyrobila umný kus. Vůbec nezmínili důvody, proč se stát dostal do děsivého deficitu, to byl asi přírodní úkaz. Nic neřekli ani o délce trvání a o široké podpoře při okupaci budovy senátu, kam si demonstranti vzali stany a jeli ve stylu svých muslimských soukmenovců. Čeští spindoktoři jen servilně plédovali pro škrty vlády ve starém známém normalizačním duchu. Asi věří jako Goebbels, že tisíckrát opakovaná lež se nakonec stane pravdou. A jestliže náš velký bratr za louží škrtá, tak my musíme aspoň dvakrát tolik. Zato Nova to rafla pěkně po slídilsku. Lišácky národu ukázala, jak špičkoví investigativci vyčmuchali tajný úkryt zbabělých winconsinských demokratů. Vrcholem manipulace byl záběr na silného guvernéra, jak vyzývá demokratické zákonodárce k návratu do práce. Jako u nás, že ano. Záběr na demonstranty s megafonem, jak stojí v chodbě před kanceláří guvernéra a řvou, aby vylezl ven a choval se jako chlap, ten se bohužel do telenovely nehodil. Na toto hrubé oblbování si nezvyknu nikdy. Svoboda slova, ja tož ta byla zachovaná na sto procent. Ale pravdu nemohl v tomto jalovém podání nikdo vidět. To se našim zpravodajským redakcím stává notoricky. Na povel stranického telefonu si nasadí ideologické brýle,  a pak je pro ně pravda jen ušmudlané sklo. Trochu jim to vadí při styku s realitou, ale co potřebují, to si v klidu našmátrají. A když tápou, vždycky mají u pravého ucha nápovědu ve formě tzv. "expertů" na cokoliv. No a my u toho usneme nebo ty kecy vypneme. Ale takto naspinovaný obraz světa v nás zůstane jako čtecí mřížka, k níž si postupně přidáváme vlastní představy. Milá ODS na své již V. ideové konferenci uhodila hřebík na hlavičku. Viz kapitola "Moderní stát, právo a bezpečnost", garanti: Ivan Langer, Pavel Bém, Jiří Pospíšil.

Veřejný zájem není a nemůže být žádným součtem individuálních zájmů jednotlivců, protože takový součet neexistuje. (Ivan Langer). Zakázané ovoce je tedy veřejný zájem a musíme si toho být vědomi na každé úrovni a během každého dne našeho konání. (Pavel Bém).

(autanal)