Červen 08, 2010

Velmi mne pobavila informace, že se mladí lidé na facebooku bouří proti školnému. Na tuto reakci je jen jedna odpověď. “Pozdě bycha honit, zlatíčka.” Chápu, že bylo trendy se zapsat do desítek skupin proti Paroubkovi a zároveň podpořit toho vznešeného knížecího admirála. Takové věci, jako znalost programů a cílů jednotlivých stran jsou zbytečnost. Jeden zlý má bradavici a bije děti, a druhý má fajfku a navíc je šlechtic. A pokud budeme podporovat fajfku, tak o nás napíšou jako o těch krásných, mladých a inteligentních.


Je to klasická lekce ze skutečné politiky, a hlavně kontrastu reálného světa s virtuálním. Dnes se zdá jako “prokázaná věc”, že starší lidé nevědí, na rozdíl od pubescentů, kdo byla Milada Horáková, či jak vypadal totalitní režim před rokem 1989, ale pořád tady něco nehraje. Možná to bude taková drobnost, že starší lidé (ale nejenom) si pamatují desítky různých štvavých kampaní, kde vše bylo od začátku jasné - kdo je ten zlý a kdo ten dobrý. A možná se ti starší lidé nechali jednou či dvakrát nachytat. Ale ti inteligentnější se navzdory mediální masáži dříve nebo později začali rozhodovat čistě podle svých vlastních zkušeností, a ne jen podle toho, co jim nějaký slouha vrchnosti podstrčil.


Dnes jsme zahlceni obrovským množstvím informací. Jenže naprostá většina z nich vychází z jednoho zdroje. Dříve to byla matička strana, dnes je to soukromý kapitál, který nevydává noviny či neprovozuje televizi z lásky ke svobodě slova, ale jen pro zisk. Je to naprosto v pořádku, ale znamená to, že člověk by měl v tomto kontextu automaticky vnímat libovolné informace předávané těmito nejdůvěryhodnějšími kanály. I pětiletému dítěti musí být jasné, že libovolné extrémy, i kdyby byly sebepravdivější, se trpět nemohou, protože by ohrožovaly majitele. Stejně tak si majitel může od začátku nasměrovat, co a jak bude novináři podáváno. Starci se selektivní pamětí to chápou, lidé středního věku, kteří leccos zažili, také, ale pro mladé, kteří se mají přeorientovat ze starostí o kačera Donalda a nový díl mutace Beverly Hills do nějakých politických blábolů, to najednou může být extrémně nepochopitelné.


Babka a dědek nebo fotr a matka něco blábolí o jistotách a starostech, ale v novinách přece každý den píšou, jak nám hrozí nějaké Řecko (loni na dýdžině to tam bylo super, ale prej to už není a socky to tam za rok vyžraly), a jak ten hnusnej, smrdutej a nemódně oblečenej důchodce, kterej v autobuse stál nade mnou a funěl a rušil mi požitek z hudby, mně od rána do večera zadlužuje. A je tu ta “out” strana pro důchodce a je tu ta “in” strana pro mladý. Navíc ti moji maj cool klip, on řídí loď a je jich hodně. Ti to se mnou myslí dobře.


Nu což robátka, myslí to s vámi výtečně. Za tzv. komunismu se také vše dělo pro “šťastnou budoucnost” nás a hlavně našich dětí. I ten prokurátor, který odsuzoval onu “starci zapomenutou” Miladu Horákovou, to dělal pro dobro tehdejších dětí. Novináři si vás vzali do huby, udělali z vás pendrek na jiný politický názor, a to že vám to dochází až pár dnů po volbách? Smutné, ale to je realita. Všechny trendy strany jasně před volbami prosazovaly školné. Vás tehdy zajímala jen Paroubkova bradavice, proto si teď na to s křížkem po funuse můžete naříkat do aleluja.



Převzato z Modré Šance