Zobrazit články

Kdo seje vítr, sklízí bouři, vlastně církevní restituce. Ve špatně zpolitizovaném Česku od revoluce neběží spor o nic jiného, než o majetek a o zlodějny. Stejná politická reprezentace a stejní recyklovaní hoši, co spolu mluví, rozdávají ze státního jednou tomu, podruhé onomu. Nyní měli řešit skutečný problém: vyrovnání se s českou minulostí. Vládní koalice tento problém zpackala společně s církvemi. Slovo zloděje zametajícího vlastní korupční kauzy nemá smysl, tolik k politickým slibům vládní koalice.

Ze západních médií se na nás valí lavina zaručených zpráv o tom, že ekonomika ČLR je ve velkých problémech, potencionálně horších, než kterým čelí západní hemisféra. Neinformovaný optimista bude reagovat s obvyklou úlevou – sousedovi chcípe koza, zaplať Pánbůh, že ta naše ještě dýchá. Pesimista nevěří už ničemu. Tak bude nejlepší, když si každý udělá svůj obrázek Číny.

Litujte národ, jenž se halí do roucha, které sám netká, živí se chlebem, na který sám nesklízí zrno a pije víno, které neteče z jeho vlastních vinných lisů.

Stejně jako marxisté, i neoliberálové si představují, že vítězství industrializace přinese konec válkám z nedostatku. Jenže průmyslové společnosti závisí na zdrojích energie, které se nedají použít znova. Nejdůležitější z nich – ropa – je po světě rozložena velice nerovnoměrně. Totéž platí o pitné vodě. Jak bude industrializace pokračovat, boj o tyto zdroje se nutně stane intenzivnějším.

Jak se kapitál stal globálním, stal se globálním i zločin. Nepravidelné armády a politické organizace, které praktikují nové formy válčení,jsou téměř všude ve spojení s globální kriminální ekonomikou. Mnoho teroristických organizací získává alespoň část svých příjmů ze zločinu, zejména z obchodování s nelegálními drogami. Globalizace jim umožňuje volně po světě přesouvat finanční prostředky získané z těchto zdrojů. Al Kajda této svobody plně využívá.