Naši věrní čtenáři možná znají autorku Ingrid Puskajlerovou z její sérií článků o nové chudobě (Zapomeň na bližního svého I-III) v Česku a k historickým kořenům Mezinárodního dne žen. Rozhovor na téma pomoci Gaze ubíjené sionistickou genocidou vznikl tím, že mi zavolala, abych konečně něco pro Gazany doopravdy udělal. Dlouhý rozhovor ukázal, jak složité dostat pomoc do největšího koncentračního tábora v dějinách, kde už chybí nejen elektřina, ale i voda a jídlo. O tom více v jejím článku Gaza, největší humanitární krize dneška. Za redakci e-republiky vedl rozhovor Václav Umlauf.
Pracuješ celý život v sociální sféře a dobře znáš, jak to chodí ve světě různorodé bídy, o které se příliš nemluví. Ale proč tak vzdálená a v našich médiích umlčená genocida v Gaze?
Moje rozhodnutí vychází z přesvědčení, že pomoc obětem nesmí být podmíněna jejich náboženstvím, národností ani geopolitickými zájmy. Jako člověk, který věří v rovnost, důstojnost a lidská práva, nemohu mlčet. Nemohu souhlasit s kolektivním trestem civilního obyvatelstva, ani s ničením nemocnic, škol a domovů. Jsem přesvědčená, že mlčení v době, kdy jsou porušována základní lidská práva, není neutrální – je to souhlas. Důvod, proč jsem se rozhodla jednat s kolegou Filipem Outratou, ten je celkem zřejmý. Kdo mlčí a nedělá nic, ten se stává spoluviníkem. Je třeba pomoci lidem v Gaze, kteří jsou kolektivně trestáni státem Izrael. Ale ne za zločin, který spáchal 7. října Hamás, nýbrž za to, že jsou palestinským národem. Jako občané svobodné země máme odpovědnost nezavírat oči před utrpením těch, kteří nemají hlas. Pomoc Gaze ale neznamená, že přestaneme podporovat Ukrajinu nebo lidi doma. Znamená to, že morální odpovědnost není selektivní, ale je univerzální.
Proč pomáhat lidem v Gaze, když pomáháte Ukrajině a důležitá je i sociální práce u nás doma?
Ano, Ukrajina potřebuje také veřejnou podporu, ale ona ji má. A Gaza, která je zrcadlovým obrazem, ji nemá a panuje mlčení v médiích. Západní vlády nechávají palestinský národ na pospas vojenské velmoci Izraele. Musím přiznat, že jsem velice málo věděla o historii státu Izrael a spíše jsem žila ve světě mediálních iluzí. Jsem Evropanka a moje paměť byla utvářena na základě židovského holokaustu. Židé jako utlačovaný národ bojoval celé své dějiny o právo založení státu Izrael. To je pravda. Izrael si vždy nesl stigma vyhlazování po celé dějiny od vzniku křesťanství. Toho ale nyní pro anexi celé Palestiny zneužívá a zaštiťuje se tzv. "antisemitismem" při každé kritice genocidy v Gaze. A tento narativ se podařilo celospolečensky prosadit.
Díky studiu na UK, ETF, oboru teologie křesťanských tradic, jsem dostala možnost hlubšího studia historie Izraele a začala jsem vidět i do podstaty izraelsko-palestinského konfliktu. Historické souvislosti jsou zásadní ke kritickému myšlení. Evropané se bohužel většinově spokojí s analogií: Palestinci jsou teroristi, propusťte rukojmí a konflikt skončí. Konflikt neskončí, protože izraelská vláda usiluje o etnicky čistý Izrael. Zneužívá náboženství pro ospravedlnění anexe palestinského území. Podle izraelské vlády a jejich přívrženců patří Palestina na základě doslovného fundamentálního výkladu Bible pouze Izraeli. Co se týče Česka, věnuji se studiu sociální práce a aktivní sociální činnosti od roku 2006. Vynakládám dostatek energie a času pro potřebné. Prosazuji nesmírně důležitý a pro českou vládu opomíjený zákon o podpoře bydlení pro důstojný život.
A nyní k našemu telefonátu a přímé pomoci konkrétním osobám v Gaze. Mohu potvrdit, že to opravdu funguje, což je fantastický výkon. Jak realizujete přímou pomoc?
Jako demokratka se stavím na stranu lidských práv, práva na život a důstojnosti všech lidí bez rozdílu vyznání víry a etnické příslušnosti. Chci dát lidem z Gazy tvář a hlas. S kolegou, Filipem Outratou, jsme se rozhodli jednat a pomáhat přímo konkrétním lidem. Rozvíjíme odkaz Václava Havla v podobě veřejného občanského projektu. V iniciativě zdola jsme vytvořili Facebookovou skupinu Pomoc lidem v Gaze. Skupina slouží jako místo sdílení o pomoci konkrétním lidem v Gaze. Je tam on-line info o jednotlivých sbírkách a kampaních a také o zkušenostech s poskytováním a organizováním pomoci.
Co předcházelo založení vašeho veřejného projektu?
Nebylo to pouze studium a kritické myšlení, ke kterému mě Univerzita Karlova vychovává. Byli to rovněž lidé z Gazy. Živí, se svými životy, se svojí kulturou. Filip Outrata je odborník na toto téma a je s některými lidmi dlouhodobě v kontaktu. Já jsem je začala poznávat skrze sociální sítě. Sociální sítě využívají děti a jejich rodiče proto, že se jim nedostává žádné oficiální světové podpory z důvodu kolektivního trestu. Tohle je poslední místo, kde můžou volat o pomoc. Prosí o pomoc lidi z jiných zemí, protože doufají, že občané nebudou ovlivněni mocí, penězi, náboženskými ideologiemi. Rodiče dětí z Gazy přišli o možnost živobytí. Jejich domy, obchody, firmy, celá města lehla popelem a oni se nechtějí smířit s tím, že jejich děti zemřou hlady. Jedinou šancí na přežití jsou veřejné sbírky a kampaně.
Peníze je možné posílat jednotlivým osobám v Gaze. K tomu bylo potřeba zjišťovat, jak funguje převod peněz. Podrobně jsme převody s kolegou analyzovali. Klikněte si na obrázek v titulce. Tam vidíte konkrétní potvrzení jedné pomoci poslané přes mobil a potvrzené přes mobil. Jak jsem řekla, pro tuto cestu slouží jejich účty založené pro ně třetími osobami v různých zemích na crowfundingových platformách (GoFundme, Chuffed, 4Fund.com a další). Peníze vybrané na těchto účtech pak jejich provozovatelé přeposílají přímo do Gazy. Na 4Fund.com jsem i my, tady je odkaz na naše dvě sbírky. Jednu sbírku jsem založila já a druhou provozuje moje známá.
Gazanům zatím občas funguje mobil, takže si mohou peníze z crowfundingu převést na sebe. Důležité je, že ti, kdo peníze dostávají, jsou skuteční lidé a žádní podvodníci. Fundraiser jako organizátor sbírky je s nimi v kontaktu a prověřuje si je, aby nedošlo k podvodům. Rovněž jsem navázala spolupráci s organizátorem sbírek a organizované pomoci s kolegou z Anglie, s nímž jsme pravidelně v kontaktu a předáváme si zkušenosti a informace ohledně lidí. Zájemců o pomoc začalo postupně přibývat, zvyšovaly se žádosti o přímou pomoc pro děti. Museli jsme vytvořit organizaci pomoci. Domluvili jsme se s Filipem Outratou, že založíme pro tento účel zmíněnou skupinu a budeme hledat formy pomoci již ne soukromě, ale veřejně. Rovněž jsme založili transparentní účet pro finanční dary, tady je.
Pokud tam peníze pošlete, pak jdou skrze prostředníky až do Gazy k vybraným osobám. Pokud v poznámce uvedete svůj mail, tak vám můžeme poslat i další podrobnosti o transferu vašeho daru. Pozor, váš mail bohužel bude veřejně známý, je to transparentní účet Fio banky. Nyní se nám začíná dařit veřejnost zapojovat do přímé pomoci jednotlivým osobám a rodinám.
Co je na této pomoci pro tebe těžké?
Nejtěžší na této pomoci je, že nemáme ani politickou moc ani peníze. A jak se s tím vyrovnat? Kolega z Anglie sdělil jeden možný způsob: "Dokud zprávu na chatu neotevřu, tak za to neručím. Jinak to nejde zvládnout." Za Druhé světové války byl na tom Winton jinak. Lidi, které převáděl přes hranice, viděl osobně. Pracujeme jako skupina v digitálním světě a osobní kontakt v obětmi v Gaze není možný. Možná je to vlastně lepší. Když ti lidé zemřou a osobně je neznám, jenom na síti, vyrovnám se s tím snadněji...
OK, tak pomůžeme. A co chcete touto výzvou sdělit?
Rozhovor vychází na občansky aktivním webu, kam sama píši jako redaktorka. Občanská společnost nesmí ignorovat utrpení civilistů jen proto, že jsou daleko, nebo že mají jinou náboženskou víru. Také je třeba se postavit proti mlčení, které legitimizuje nespravedlnost. Na genocidě v Gaze je hrozné to, že i kojenci jsou zabíjeni jako Palestinci, tedy kvůli své identitě. Gazané mají být hromadně zabiti, protože se narodili jako Palestinci a chtějí žít u sebe doma. Nikdo nemůže zachránit celý svět. Ale každý může pomoci někomu konkrétnímu. A právě to může změnit svět. A ještě jedna poznámka, cituji Václava Havla na závěr.
Děkuji za rozhovor a přeji vám, aby pomoc do Gazy došla. Naší generace se bude Ježíš určitě ptát jako v Matoušově podobenství o posledním soudu (Matouš 25,31–46), zda jsme pomohli lidem v Gaze.