V betlémské jeskyni nebylo po odchodu gratulantů k hnutí, ale všechny věci byly pod dohledem svatého Josefa řádně vyrovnány a uloženy. Boty, které věnoval švec, vyšívaná vesta dětské velikosti od krejčího, pecen chleba od pekaře, brusle od bezejmenného školáka, tác buchet a krajáč mléka od selky a několik soudků neznámého obsahu přivezených na saních od koledníků zabíraly většinu místa. Před jeskyní se na sešlapané trávě po mnoha souborech, které přišly Ježíškovi zazpívat popásal veselý beránek, kterého někdo věnoval ze stáda svého a očichával zmačkané noviny, které kdosi přinesl. Kuba a Vávra s basou stejně jako chudí již dodudali byli na cestě k domovu. Valaši, kterým anděl do Betléma jít kázal až z takové dálky dozpívali hajdom hajdom tydlidom a následovali Mistra, který po celém dnu v práci přece jen vstal a přišel s ostatními. Jen anděl s hvězdou a nápisem Gloria in Excelsis Deo poletoval sem a tam nad jeskyní, doprava a doleva, aby byla plachta ve větru stále pěkně napjatá a text dobře vidět. Zájemci o kolíbání Ježíška panáčka vyšli vzhledem k bytelně postavenému místu Ježíškova zrození naprázdno ale místo toho si tiše pobrukovali s Marií chtíc aby spal. Hned vedle jesliček ve džbánku trochu mlíčka od pastýřů a dvě kožičky pro přikrytí nohou novorozence, neboť se pastýři doslechli že nemluvňátko jest samo´s nahé a nic nemá. Mezi oslem a volem jabka a hrušky a tajemnější štědrovničky s trojníčky, kterými Maria Ježíškovým jménem obdarovávala zpěváky. V koutě se krčil hrnec brynzy a pár vajec od Ondráše s Matúšem a mléka medu na kašičku věnované od dárců z nespecifikované oblasti moravského venkova. Některé dary byly věnovány nezištně, jiné proto, že bylo známo, že za koledování dá nám Bůh své požehnání.
Jenomže to vše bylo třeba zde nechat, neboť ještě nikdo krom Marie a Josefa netušil, že Bůh si tak trochu hraje s lidmi na schovávanou a oznamuje vždy jen bezprostředně následující krok. Josef již měl své zkušenosti: kdysi se po několika týdnech úzkostného přemítání rozhodl Marii tajně propustit, a teprve na poslední chvíli, když už to chtěl udělat, měl první ze svých snů. Bůh mluví až v poslední možný okamžik. Proto nyní, v noci, na pokyn v dalším snu Josef ihned vstal, vzal Marii s Ježíškem a prchli do Egypta, s sebou jen to nejnutnější co oslík uvezl. Zlato, kadidlo a myrha zůstaly v jeskyni, stejně jako všechny ostatní dary. Maria ještě na poslední chvíli stačila otevřít dveře klícky, ve které pět peněz počítala křepelička s líbezně kukající žežuličkou a svatá rodina se vypravila pod rouškou tmy dolů na jih, zatímco v spánku svém dýchala zem a kdesi v dálce bylo ještě matně slyšet jak rozpustilý sbor koledníků cestou k domovu slavně na dudy duje a všechno prozpěvuje. /n/n
Vojáci s meči a kopími tak ráno našli jen různorodě urovnanou směs dárků, u které tiše přežvykoval seno ze žlabu osamělý volek s mandlovýma očima. Kdyby bylo bývalo Josefovi líto darů nebo kdyby se z únavy noci byl rozhodl počkat až do svítání, dějiny spásy by se zřejmě byly odehrály podstatně jinak než koledníci soudili.